Obec Chlumany
Chlumany 60
384 22 Vlachovo Březí
IČ: 00583022
Obec se rozkládá v malebném údolí podhůří Šumavy, 2 km od Vlachova Březí ve směru na Vimperk. V centru obce se nachází náves s kapličkou a malým parčíkem, ve kterém je umístěn pomník padlým vojínům z 1. světové války. V současné době žije v obci 375 obyvatel, z nichž většina dojíždí za prací do okolních měst. Ve víceúčelové budově obecního úřadu se nachází mateřská škola, prodejna smíšeného zboží a pohostinství. Lesy v okolí jsou vhodné jak pro turistiku, tak pro houbaření. V parném létě je možné se osvěžit v místním koupališti.
Kdož by u nás, v prachatickém výběžku kraje Prácheňského, nevěděl, co je to konopická? … ptejte se zvláště starších lidí a zvíte, jak se konopická v celé slávě a neporušenosti dávného podání u nás „držívala“. Konopická je naše krajová zvláštnost a jest to starý zvyk vesnické zábavy, vyhražené děvčatům a ženám. Jest beze vší pochybnosti, že konopická souvisí se sklizní lnu, původně konopí – odtud její jméno. Dodnes spatříte ještě namnoze u zdejších horských vesnic, obyčejně o samotě stojící, malá, sešlá staveníčka, toť jsou konopice, jinak také pazderny, ve kterých se sušil a lámal len. Někde se tak děje dosud. Pěstování lnu bylo zde hojně rozšířeno a když pak jeho sklizeň ukončena, oslaveno to bývalo konopickou. Konopická skýtala ženám, - jak se časem ustálilo – svobodným děvčatům určitá práva, do nichž se jim nesměl nikdo plésti, ani jim v nich zabraňovati. To již věděl ve vesnici každý a sám hospodář byl bezmocný, když děvčata na podzim, v čase sv. Václava, počala konopickou sháněti...
František Veselý : Konopická na Prachaticku, 1918.
Konopická náleží do skupiny sklizňových slavností. Dříve se konala koncem září nebo v říjnu, dokonce jako poslední muzika před adventem, místy však nahradila dožínky, nebo byla první zábavou po dožínkách. V posledních letech bývá pořádána převážně ve druhé polovině srpna, avšak zřídka každoročně v témže místě. Průběh konopické můžeme rozdělit zhruba na pět hlavních částí a celkově do sledu asi 12 obrazů.
1. část – úvodní akce žen
2. část – u Konopičáka
3. část – u Konopičky
4. část – před hospodou
5. část – v hostinci
Základním prvkem slavnosti je,že ji pořádají buď svobodné dívky, nebo vdané ženy, nebo obě skupiny společně s právem chovat se u muziky jako jindy muži, čili ony si poroučely a zpívaly před muzikou, kterou též platily a hostily, ony měly právo volit si tanečníky. Původně to bylo vlastně právo na zábavu vykoupené těžkou prací, kterou při zpracování lnu a konopí vykonávaly právě ženy a dívky, ponejvíce služebné a dcery menších hospodářů. Byla to tedy převážně zábava, kterou pořádala nemajetná nebo chudší část venkovského obyvatelstva sama pro sebe.
Přirozenou kulisou konopické bývala nejčastěji náves s dominantami malebné lidové architektury, štít s vikýřem dobře přístupný hojnému obecenstvu a na obecních drahách, v bezpečné vzdálenosti od obydlí, „konopice“ - slaměná bouda, scénářem zpravidla určená k závěrečnému zapálení. Dějiště jednotlivých výjevů a scén bývají volena na místech od sebe co nejvzdálenějších, aby trasy z místa na místo byly dostatečně dlouhé tak, aby průvod plnil funkční úkol.
Hlavními představiteli děje jsou postavy Konopičáka a Konopičky. Konopičák je většinou představován mužem, někdy však však též přestrojenou výřečnou ženou. Bývá ve vikýři oděn jako řemeslník, někdy dokonce v „domácím negližé“, obklopen nepořádkem a pracovním nářadím pro naklepávání kosy, pro opravu bot atp. Když je přemluven, aby opustil svou „vilu“ ve vikýři a vydal se za nevěstou, většinou se rychle převléká do směšného kostýmu „ženicha ve fraku“ nebo všelijak jinak. Konopička je zpravidla přestrojený muž hovořící fistulkou, řidčeji kurážná a výřečná žena. U své boudy předstírá práci, mědluje, přede, vyšívá a podobně, s příchodem průvodu se ukrývá v boudě. I ona je oblečena komicky, většinou staromódně nebo s legračním nevkusem.
Dalším výrazným aktérem je „družba“, „dohazovač“. Je to vždy výřečný a vtipný muž a organizátor celé slavnosti.
Dívky kráčející v průvodu bývají vyzbrojené různě tvarovanými a ozdobnými lahvičkami s lihovinami, nebo nesou v jedné ruce půllitr s pivem, v druhé bílý šátek. Jedna nebo dvě dívky nesou v čele dívčího průvodu „máječek“. Dívky i ženy bývaly někdy oblečené v různé kroje. V poslední době převládají jednotné sukně a bílé halenky.
Účinkující si své texty skládají a vymýšlejí sami, uplatňují často volnou improvizaci a situační komiku, dialog Konopičáka s dohazovačem obsahu nezřídka narážky na aktuální místní události, s humorem podávanou kritiku, „potrefení“ to nesmí brát ve zlém.
Stáří konopické je obtížné stanovit. Její rozvinutá forma se zřejmě vyvíjela postupně. Někteří lidé informátoři považovali konopickou za zvyk velmi starý, zděděný po předcích. Lubomír Soukup ve svém pojednání z roku 1948 uvádí Josefa Konvičku, mluvícího o konopické jako o zvyku na Vodňansku před 70 lety živě provozovaném, a chlumanského kronikáře Filipa, který kladl provádění konopické na Husinecku podle rodových tradic ještě dále. Již jen vzácně lze nalézt prameny, které by umožnily doplnit naše dosavadní poznatky.
Svátek má Věnceslav
Je-li v únoru zima a sucho, bývá prý horký srpen.
O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše moří.